Idéalny bürokrat pro občany a pro sebe: konflikt racionalit v rámci weberovské modely Úvod: Divergence perzeption v teorii organizace Pojem „ideální bürokrat“ zavedený Maxem Weberem jako racionalně-legalní typ se v reálné praxi rozpadl na dvě často protichůdné modely perzeption. Na jedné straně existuje obraz konstruovaný očekávánímmi a potřebami občana-klienta systému. Na druhé straně vnitřní, implicitní model sebeidentifikace a profesionálního přežití samotného úředníka. Rozcházka mezi těmito obrazy způsobuje hlavní konflikt v vztazích „stát — občan“ a je klíčovým objektem studia veřejné správy, sociologie organizací a teorie racionalního výběru. I. Ideální bürokrat v perzepci občana: služebník, navigátor a řešitel problémů Občan, který interaguje s státním aparátem, očekává realizaci následujících kvalit, které lze považovat za „ideál z hlediska spotřebitele služeb“: Klientocentrizmus a empatie. Úředník musí vidět v žadateli ne „záležitost“, ale člověka s unikátní situací. Jeho role není jen zpracovat dokument, ale pochopit žádost, i když je formulována nekorektně, a pomoci najít řešení. Příkladem institucionalizace tohoto přístupu je koncept „služebného státu“ (service state) a zavádění standardů kvality (charterů) v britských státních službách v 90. letech. Procesní transparentnost a předvídatelnost. Ideální úředník jasně vysvětluje algoritmus, lhůty, požadavky a důvody různých rozhodnutí. To snižuje transakční náklady občana a pocit bezmocnosti. Konkrétním nástrojem jsou administrativní předpisy zveřejněné v otevřeném přístupu. Osobní odpovědnost a proaktivita. Občan očekává, že úředník se postaví za „vedení“ věci přes instanční orgány, a neodkládá žadatele za dalšími potvrzeními. Jasným příkladem opačného — negativního — je praxe popsaná Charlesem Dickensem v obrázku „Úřadu okolností“: „Jak neudělat to“ (How not to do it). Competence and speed. Očekává se, že úředník disponuje hlubokými znalostmi normativní základny a vnitřních postupů a využívá je pro co nej ... Read more